Herní svět

TISK

Statistika

Kalendář

Dostupnost

Měření dostupnosti z webu webber.cz

Zajímavé odkazy

The crims-

The Crims se odehrávají v CrimCity - metropole pro gangstry, lumpy a kriminálníky. Máš omezený čas na to, aby sis udělal tolik respektu, kolik budeš moct. Ten, kdo bude mít na konci hry nejvíc respektu, vyhraje!

 

 

 

  
  

Gladiatus.cz
Pokud nemáš strach z divočiny, pokud dokážeš hrdě vstoupit do arény a porazit každého, kdo tě vyzve - pak neváhej a vstup do nelítostného světa Gladiatu!
Hrát
 

Travian.cz

Travian je online hra pro kterou stačí mít obyčejný prohlížeč. Hraješ s tisíci hráči jako náčelník malé vesnice a vedeš obyvatele ke slavě a vítězství.http://travian.cz/img/cz/s/s7.gif

TES IV: Oblivion

Název:
The Elder Scrolls IV: Oblivion
   
Výrobce:
Bethesda Softworks
   

 
Minimální sys. požadavky:
CPU 2 GHz, 512 MB RAM, 128 MB 3D karta s podporou DirectX 9
Doporučené sys. požadavky:
dvoujádrový procesor, 1 GB RAM, GeForce 7800 nebo Radeon X1800

 


Homepage:
Multiplayer:
NE
Hodnocení:
97%

+

Grafika, děj, návykovost

-

Nároky HW



http://www.downloadsglobe.com/utorrent/untitled.bmpZDE

                                                 nebo

                  ZDE torrent
Před dávnými časy…

…se na kontinentu jménem Tamriel, v dobách vlády císaře Uriela Septima VII., začala stahovat temná mračna nad provincií Cyrodiil. Císařovi synové byli povražděni neznámými vrahy a nyní přišla řada na samotného vladaře. Kolem dokola vás obklopují vlhké kamenné stěny vězeňské cely, před vámi je pevná kovová mříž a vězeň v protější cele vás oblažuje jen stěží povzbudivými řečmi. Mrazivé ticho podzemní kobky protne zvuk kroků skupiny osob, které se nepochybně blíží k vaší cele. Vpředu a vzadu kráčejí stráže a uprostřed sám císař! Nemaje jinou šanci, Uriel Septim musí utéci před svými vrahy tajnou chodbou, která se nachází jen pár kroků od vás. Těsně před tím, než císař zmizí v temnotách, otočí se a jeho pohled se zastaví na vaši tváři. Na tváři, kterou viděl ve svém snu…

Byl to snad osud, že vězeň zamčený v podzemí imperiálního města, měl změnit chod dějin celého světa?

Císař záhy umírá a jeho poslední slova jsou určena vám. Vezměte Amulet králů a najděte Urielova posledního syna, který vyrůstal v nevědomosti jakožto farář. Neboť když nebude nalezen pravý dědic trůnu, jenž by rozžehl Dračí ohně v chrámu, brány Oblivionu budou otevřeny dokořán…

Zhroucené tělo císaře u vašich nohou a doznívající hlas Patricka Stewarta v uších jsou předzvěstí toho, že vás čeká dlouhá cesta….

„Now go! And shut close the jaws of Oblivion!“

Oblivion je peklo. Nekonečné pláně spálené půdy, obří lávová jezera, trosky kdysi honosných hradů, rudočerné vysoké věže a interiéry od bytového návrháře rodiny Adamsových ve vás jistě probudí vzpomínky na závěrečnou část Morrowindu (pokud jste se dostali tak daleko) a současně i designérsky nejlepší část kontroverzní fps Doom3.

Oblivion_PC_14Oblivion_PC_04

Do světa Oblivionu vás zanesou gigantické brány rozeseté po celém Cyrodiilu. Runami označené oblouky jsou již z dálky viditelné a z díry v časoprostoru doslova sálá horko, mračna nad vaší hlavou mění barvu na temně rudou, spustí se prudká bouře a vy vstoupíte dovnitř s jediným cílem: Probojovat se do strážní věže a bránu uzavřít. První takovou bránu najdete u města Kvatch a bude pro vás první opravdovou výzvou.

První procházka po pláních Oblivionu vás kromě své architektonické jedinečnosti přesvědčí o dalších věcech. Především na fakt, že bude vše pouze ve vašich rukou ve světě, odkud není jiného úniku než portálem, kterým jste přišli. První setkání s deadrickými přisluhovači nebude nejlehčí a to z důvodu změny konceptu hry. Oblivion se totiž tváří jinak než příroda, ze které jste do něj vstoupili. Nejde o to, že by začala platit jiná herní pravidla, ale z opravdu ostré změny prostředí a nároků na vaše postupy. Svět za portálem je totiž celkově jiný, agresivní. Útočí na vás nejenom místní fauna, ale i flóra.

Obličej na míru

Než se vrhnete do víru událostí, budete si nejprve muset vytvořit a pojmenovat svého hrdinu. Byl jsem příjemně překvapen, jakým způsobem je tvorba obličeje vyřešena. Celý systém velmi blízce připomíná například The Sims 2 nebo Godfather. Mírný problém nastává v tom, že ať se snažím, jak chci, ženský obličej vypadá vždy díky textuře poměrně nehezky (decentně řečeno). Mužské obličeje by byly vcelku bezproblémové, dokud byste se nepokusili přidat vašemu gerojovi vousy. Ty totiž nejsou tvořeny 3D modelem jako například vlasy, ale pouhým ztmavením textury. Pokud jsem si tedy v recenzi na Onimushu 3 stěžoval, že Jean Reno má místo vousů hnědou šmouhu, je to paráda ve srovnání s tím, co nabízí Oblivion. Už se těším na první modifikace, které nabídnou lepší tvorbu obličeje.

Nenechte se zmílit, pokus o pořádný mužský obličej se většinou též míjí účinkem. Může za to ve většině nedokonalost modelovacího nástroje. Na dosud pravděpodobně nejlepší v podobě PGA Tour 2006 se absolutně nechytá. Může za to hned několik faktorů. Předně nestabilita hejblátek, kdy jednou vollbou ovlivníte ty další, což měli autoři vyřešit daleko lépe. Druhým problémem při tvorbě vyzáže vaší postavy je fakt, že nevidíte zbytek těla. Ve chvíli, kdy jsem byl spokojen s obličejem Night Elfa, který mi dal neskutečnou práci, se na obrazovce objevil hromotluk s malou hlavičkou. U hry tohoto typu, kdy se hráč vžívá do své role, je editační nástroj obrovským plusem. Autoři se však mohli snažit víc. (Mod-komunita už však zapracovala a jejich úsilí přináší první plody – internet se pomalu zaplňuje modifikacemi, které razantně zlepšují vizáž obličejů – pozn. Janys).

Ani v Oblivionu nebudete svědky výjimky, proto se bude vaše postava „dotvářet“ postupně pomocí rozhovorů v úvodní části hry. Dojde tak na zvolení povolání a volbu souhvězdí, pod kterým se váš hrdina narodil. Důrazně doporučuji tuto část pořádně promyslet a nic neuspěchat – pamatujte na to, že s vaším hrdinou strávíte ve světě Cyrodiil několik desítek hodin.

 Tamriel

2006-4-6/oblivion-recenze-odt/43a365c77.jpgPokud si chcete udělat obrázek o všech provinciích Tamrielu, stačí se podívat na tuto povedenou mapu. Ukazuje nejen všechny provincie, ale i některá důležitá města atd. Dobrý obrázek si můžete udělat o rozloze jednotlivých kontinentů a snít o jejich dalším zapojení v případných datadiscích / pokračováních.

První dojmy

Raději se psychicky připravte na to, že úvodní hodinku strávíte v zatuchlých kobkách městského podzemí. Já osobně jsem byl poměrně zklamán, protože jsem čekal úvod ve stylu Morrowindu – proběhnu se podpalubím lodi, otevřu poklop a zírám s otevřenou pusou na tu nádheru kolem. V Oblivionu si na otevřenou přírodu chvilku počkáte, výsledný efekt ale bude stát za to, to mi věřte. Tedy pokud vlastníte stroj tak neuvěřitelně mocný, abyste si mohli zapnout vysoké detaily a pomocí malého triku vypnout „polévkový efekt“, jak je hráči nazýváno „špatně“ vyřešené nahrávání krajiny. Když do vaši cely vstoupí císař s ochrankou, první, co vás jistě potěší, je fakt, že všechny rozhovory jsou dabované a mimika je dosti povedená, jediné, co obličeje kazí je bohužel použitá textura a sázka autorů na to, že normálové mapování a další technologie zaručí reálný obličej. Paradoxně se mi tedy líbily více například tváře hrdinů z Godfathera od EA.

Až Uriel Septim, společně se strážemi opustí vaši celu, nezbyde vám, než jít za nimi, což sice nebudou stráže kvitovat s přílišným nadšením, ale proti slovům císaře mnoho nezmohou; alespoň jim pomůžete v boji. Pomocí Pop-up okének se naučíte zacházet se zbraněmi, kouzly a inventářem, projedte si vaše statistiky, naučíte se páčit zámky – zkrátka vše, co je k přežití nutné. Kdo hrál Morrowind, nebude mít prakticky žádný problém, pouze si musí zvyknout na restrukturalizovaný inventář. Bude vám také názorně demonstrováno, jak perfektně je do hry integrován Havok engine pro simulaci fyziky. Pomocí nastavené klávesy můžete „interaktit“ s téměř čímkoliv ve vašem dosahu – chrastěním řetězy počínaje a hitmanovským taháním mrtvol konče.

Od dob Morrowindu se menu změnilo docela dost a to pravděpodobně také kvůli téměř identické verzi pro Xbox 360, kde by starý interface dělal neplechu. Veškeré „mimo herní“ dění (práce s inventářem, zápisník, mapa etc.) se smrsklo do jednoho tlačítka a mezi volbami se jednoduše přepíná. Někomu toto může hodně vadit, já osobně jsem si zvykl velice rychle.

43e458176.jpg3225876ed84c.jpg43d7ee215.jpg

Už jste téměř na konci úvodního dungeonu, Uriel Septim nečekaně zemře, předá vám poselství a amulet a vy konečně můžete podzemí opustit. Konec chodby se blíží, ruka se natahuje po dveřích, za nimiž září ostré světlo, dveře se otevřou… a pokud nyní stojíte v němém úžasu a zíráte na něco, co na vašich monitorech ještě nebylo, pak vám radím, před vstupem do lesa si raději vezměte bryndák, protože hrozí, že si vaše zánovní HISky zničíte slinami.

Šok, vzrušení, několika vteřinové vytuhnutí. Tyto a jistě i další pocity se mohou dostavit při prvním spatření denního světla. Nejenom, že vás do očí praští, snad na všech konfiguracích, skvělá grafika, ale hlavně rozlehlost. Vodní příkop kolem hradu s chutí přeplavete a vydáte se na svou vlastní cestu a stejně jako ve všech ostatních dílech ságy to bude na vás. Pokud se vydáte plnit hlavní linku, nic vám nebude bránit v cestě. Svět je od začátku plně otevřený, nenastává tak situace, kdy by bylo povisnností splnit byť jediný úkol. Za celou hru tak nemusíte učinit, jestli se s tím spokojíte.

Pro každého něco

Byla by to ovšem škoda. Questy jsou zde totiž nadmíru povedené a originální. Řeč je i o hlavní dějové lince, která nepostrádá šťávu. Navíc mi oproti Morrowindu přijde daleko lépe zpracovaná, má ten správný náboj a vtáhne vás do sebe daleko víc. Ať už je to cesta do zdevastovaného Kvache a následné zavření první deadrické brány nebo hledání cesty k tajnému kultu pomocí zašifrovaného vzkazu v zapovězených knihách. Věřte, že atmosféra tomu všemu nechybí ani omylem, naopak, vaše vžití se do své role dosáhne maxima a o to víc, když se sám stanete obětí podlých útoků maskovaných zabijáků.

Pro ty, kteří usoudili, že je hlavní dějová linka přeci jen k ničemu nebo se jich netýká, přichystali autoři takovou sérii vedlejších úkolů, že je nebudou stíhat plnit. Svou atmosférou navíc v některých případech hlavní dějovou linku v klidu strčí do kapsy. Na to, abyste jste si zajistili dostatek úkolů vám nezbude nic jiného, než se stát členem nějakého cechu. Do některých vede cesta přes oficiální pobočky, do jiných se dostanete jen pokud vykonáte nějkou speciální akci. Nečekejte tedy na to, že po vzoru Morrowindu vlezete do hospody, oficiálně patřící cechu zlodějů, kteří vás mezi sebe velice rádi pustí. Kdepak, takoví zloději jsou v Cyrodiilu daleko opatrnější, jejich gilda je vlastně spíše mýtus než skutečnost.

Vedlejší úkoly nejenže nepostrádají styl, atmosféru, ale předvádí i různé styly hraní. Jako zloděj či vrah si můžete připadat jako v Garret či číslo 47 a to se jedná o dvě hry. Vše samozřejmě záleží na vašem smyslu pro role-playing a snažení udělat si z povedených questů jenom nemastný neslaný akční odvar, ale od toho je tu přeci cech bojovníků… Guildovní úkoly jsou takovou kapitolou samy pro sebe, takové neoficiální hlavní linky, které navíc ovlivňují okolní svět. Například po vraždě kapitáná pirátské lodi se městem šušká o jeho smrti. Čekejte také ohromné zvraty, které jsou například v případě Temného bratrsva opravdu nečekané a kruté.

Některé úkoly se k vám dostanou také víceméně náhodně. Svět je prostě živější. V Morrowindu se sice čas od času objevili ztracení chodci na cestách a chtěli vaší pomoc s přepravou tam či onam, ale moc variability v tom nebylo. Situace v Oblivionu je daleko příjemnější. Má noční procházka Imperial City, s její věží, viditelnou z celého Cyrodiilu, mi zkřížila ženština, která mě zvala na schůzku se třemi podivíny. Nebo při dobrovolném znovudobývání Kvache na pomoc přispěchali členové imperiální gardy.

Zde mi nezbývá než souhlasit. Autoři omezili questy typu „dojdi a přines“ na naprosté minimum, naopak přihodili velké množství různých detektivních úkolů a všelijakých vyvražďovacích osvěžení pro ty z nás, kteří preferují hrubou sílu. Já, jakožto bojový mág, jsem se okamžitě přihlásil do cechu mágů, kteří i mají velké problémy se zakázanou nekromancií. Většina úkolů se tím pádem vztahovala právě k řešení tohoto problému. Kromě toho můžete questy získat nejen přímou konverzací, ale i vyslechnutím rozhovoru dvou postav, což považuji za vynikající osvěžení zaběhnutého konceptu. Nebyl opomenut ani čtyřiadvaceti­hodinový denní cyklus – pokud si s vámi nějaká postava smluví schůzku na půlnoc, raději tam buďte, jinak riskujete, že až na místo dorazíte, nikdo tam již nebude. Neznamená to však, že postava ze světa zmizí, prostě po chvilce odejde. Kam? Třeba do hospody zapít žal. Nejvíce mne překvapilo, když mi jeden přítel oznámil, že odchází na sever země do chrámu Vládce oblak. Z ostatních her jsme většinou zvyklí, že poté, co nějaké NPC pronese podobnou větu, zůstane stát na místě, a když jste z dosahu, do určené lokace se teleportuje. Ne však v Oblivionu! Tady musel hezky chlapík šlapat celou cestu pěšky, zatímco já jel na koni a byl jsem tam dříve než on. A když postava po cestě zemře? Nevadí, hra s tím počítá a jede se dál.

 Oblivion – opravdu je tak pekelný?

Ve hře se dozvíte, že existuje 16 deadrických vládců. Každý z těchto vládců má svoji osobní podobu Oblivionu. Ve hře se objevují jen pláně Lorda Destrukce Mehrunes Dagona, které připomínají pravé peklo. Takové pláně bohyně Azury jsou ztělesněným rájem. Nocturnův Oblivion je temný až běda. Pokládat Oblivion jen za peklo je tedy krátkozraké.

Cyrodiil jako ztělesněný ráj

Pořád se bavíme o vašem herním počínání, ale opomíjíme herní svět. Cyrodiil je nádherná provincie, všude samá zeleň. Ať už jde o dlouhatánské louky, lesy, zarostlé stráně nebo říční údolí. Navíc je svět přímo prošpikovaný dungeony, posvátnými místy, náhodnými osadami a samozřejmně městy. V samotném srdci pak stoupá k nebi věž z bílého zlata – dominanta Imperial City (hlavního města) a též celé provincie.

Můžeme tak dát sbohem neúrodné a spálené zemi provincie Morrowind. Hnědá a černá barva jsou tytam a hrdinovo srdce zaplesá nad okolní nádherou. Bezpochyby jsme si za dob Dungeon Mastera a později Areny představovali roleplayingový ráj právě takto. Svět, který je až nebezpečně návykový a reálný tak, jak jen může vymyšlený svět býti.

Jeskyněmi živ je člověk

Pokud se nějaká část Oblivonu skutečně povedla, jsou to právě dungeony. V Morrowindu pro mě nemělo téměř smysl podzemní kobky navštěvovat, Oblivion je však naprostým opakem. Kobky konečně působí správně zatuchlým a přirozeným dojmem, nestane se vám, že byste na jednu a tu samou chodbu naráželi v průběhu hry desetkrát. Dočkali jsme se také pastí, a že jsou opravdu lahůdkové! Stačí chvilku nedávat pozor a na hlavu vám s rozkošností sobě vlastní padají mnohakilové klády, do břicha se zarývají ostny palcátu a dokonce i celé tělo může být přiraženo ke zdi kovovou mříží s hroty. Nutno podotknout, že do těchto pastí můžete nalákat své nepřátele a využít je tak ve svůj prospěch. Kromě toho odměny za vymlácení dungeonu konečně stojí za to.

Hratelnost a novinky

Po průchodu tutorialu si uděláte jen malý obrázek o tom, jakou hratelností nové Elder Scrolls oplývají. Je to jasné, jelikož novinky objevíte až po několika hodinovém hraní a ani v tu chvíli nebude jasno, zda jste hru natolik vyčerpali, že vám už nebude mít co nabídnout. Herní pravidla se sice nezměnila, ale přibyla spousta novinek, která mají zásadní vliv na hru jako celek.

Oblivion_PC_10Oblivion_PC_09Oblivion_PC_08

Způsob levelování se absolutně nezměnil, je to stále stejný systém, kdy vylepšujete jednotlivé vlastnosti jejich stálým či častým opakováním. Sedm vybraných atributů se poté započítává ještě coby hlavní schopnosti ovlivňující level postavy. Poté, co se libovolný mix hlavních vlastností vylepší desetkrát, tak vám bude nabídnut spánek a po něm slastné probuzení, po němž následuje rozdělování bodů základním atributům.

Žádnou zásadní změnou neprošlo ani zlepšování dovedností z nichž jste v každé ze začátku novic. Po prvotním vyprofilování postavy se některé vybrané zvednou na stupeň učňovský. Tréninkem se poté zlepší přes tovaryšský až na mistrovský stupeň. Samozřejmě, že se každé zlepšení nějak projeví. Například journeyman lučištník bude moci zoomovat a způsobovat větší zranění, skvělý akrobat pak nejen dál a výš vyskočí, ale přibudou mu nové pohyby pro salto vzat a úskoky…

Novinkami se však nekončí. Pokud si pamatujete na Stridery z Morrowindu, tak na ně okamžitě zapomeňte. Na nudné procházky tím samým místem sto a jedenkrát, také zapomeňte, jelikož Oblivion nabízí jiné způsoby dopravy. Pro orpavdové RPG hardcore hráče, či opravdové role-playery tu samozřejmě stále zůstává volba pěšmo, ale koho by to pořád dokola bavilo. Proto Bethesda přišla s několika inovacemi. Zaprvé si budete na své cesty najmout koníčka, který se kromě své rychlosti po rovince, vytáhne též svými „horolezeckými“ schopnostmi (a umí i útočit – pozn. Janys) . Druhou volbou je skok na mapě.

Po otevření mapy je hned od začátku vidět několik ikonek. Ty většinou znázorňují města a následně nově objevené lokace. Pokud se nacházíte na čerstvém vzduchu a nejde po vás městská stráž či tak něco, můžete se jednoduše „teleportovat“ do zvolené lokace, kterou jste už objevili. Jak snadný a rychlý způsob dopravy, který však nejednoho hráče pobouří. Na to ovšem funguje jedna, neřknu-li posvátná věta – „Když nechceš, nemusíš.“ Z mého pohledu se jedná o mírně revoluční prvek, jelikož nádherně urychluje hratelnost, pokud zrovna netoužíte tahat své zrezavělé kosti po celém Cyrodiilu křížem krážem. S mapou je tu pak spojena ještě jedna věc. Je jím šipka, ukazující vám cestu k právě zapnutému questu, což už je trochu silnější káva. Osobně mi to vyhovuje, jelikož to pomáhá k plynulosti hry, ale hráče, co si hru vychutnávají ještě několikanásobně víc to jistě nepotěší. Naštěstí vyšel i Construction Set a položka „Data Files“ v menu nechybí. Šikulové tedy vypustili všechny možné vylepšováky na svět snad hodinu po vydání hry…

322582dec19eb.jpg3225818852a5.jpg32258edc8782.jpg

Já osobně jsem novinkami bez výhrady potěšen. Oblivion je daleko svižnější a „nabušenější“ než Morrowind (nedejbože Daggerfall). Všechno zde má svá pro a proti – cestujete raději pěšky? Připravte se na dlouhou cestu, na které však můžete najít spoustu zajímavých věcí: questy počínaje a poklady konče. Cestování pomocí mapy je rychlejší, přijdete však o mnoho věcí, jenž příroda skrývá. Šipku na mapě považuji za výborný nápad, možná může odradit hardcore RPG-maniaky, ale příjemně zrychluje tempo hratelnosti a dává hře spád. Přece jen úkoly známé z Morrowindu: „Běž na druhý konec ostrova, vyzvedni dopis a mazej zpátky,“ hratelnosti podrážely nohy.

 
 

Akce střídá akci

Výše jsem se zmiňoval o novinkách hlavně té neakční části hry, nyní je řada na jejím opaku. Kořením Oblivionu jsou souboje a to jak souboje na blízko, na dálku nebo kouzlení. Všechno má své kouzlo, znásobené fyzikálním enginem, který prakticky mění zažitý RPG stereotyp – házení kostkou atp. V Oblivionu platí, že pokud soupeře trefíte, je trefený. To, jakou silou a s jakým účinkem je věc druhá. Nejvíce je to samozřejmě vidět při lukostřelbě, kdy se šípy zabodávají do soupeřova těla a vy (nejlépe skryti) sledujete, jak se mu krátí zdraví. Kořením jsou ale souboje na blízko, kdy vyniknou šermířské schopnosti. Správné načasování bloku a útoku je klíčovou zbraní, stejně jako odhadnutí správného času pro útěk. Bohužel autoři nám nedali tolik volnosti, abychom mohli bojovat například se dvěma zbraněmi najednou. Pro vraha by byla kombinace luk + dvě dýky, naprosto neodolatelná.

Co se týče vybavení, tak autoři docela slevili. Chybí například kuše či kopí. Také ten, kdo rád používal enchantování, nezbude mu nyní jiné volby, než si tímto způsobem užívat v Arcane University. Brnění se také smrskla jen na dvě škatulky – lehká a těžká. Redukce postihla třeba šperháky, kterých teď nejsou čtyry druhy, ale pouze jeden a tak bych mohl jistě pokračovat.

43e4f395.jpg43289a9638.jpg43386a6a83.jpg

Velkou novinkou a pro mnohé hráče dozajista zásadní je kouzlení. To nyní neprobíhá jako samostatný bojový mód známý z Morrowindu – nešlo najednou bojovat a kouzlit. Což nyní jde a tím pádem se nabízí nové styly hraní. Navíc se regeneruje mana v reálném čase, což je plus, vzhledem k tomu, že nejste nuceni tak často odpočívat nebo spát. Ke spánku se pak váže další novinka – nevyspíte se jinde než na posteli či ekvivalentu… Kouzla (a vůbec všechno bojování atp.) je navíc umocněno fyzikálním enginem. To nelépe demonstují slabší potvory, které první fireball jenom zabije. Pokud to do stejné potvory zakouzlíte o pár levelů později, budete mít co dělat, aby neodlétla až do Morrowindu či jiné provincie. Ono vůbec je zapojení fyziky do hry více komplexnější. Většinou na to sází všemožné pasti typu padajících klád nebo různých závaží atp., schopné s vámi nově vytapetovat.

Šéfredaktor je povahy úskočné a záludné („Zítra bude ta recenze na stole!“) a není tedy divu, že si vybral povolání nájemného vraha. Proto vám obrázek o kouzelnickém povolání udělám já. Nemusíte umět trik se špičatým kloboukem (®), abyste dokázali seslat jednorázové kouzlo ze svitku. Postačí vám pouze dostatečná zásoba Magicky (nic jiného než klasická mana). Jestliže se chcete dostat dále, musíte se naučit využívat runy (tedy trvalá kouzla, která vám nezmizí z inventáře) a bude nejlepší, pokud se zaměříte pouze na jeden či dva magické kruhy. Všechny kruhy vypisovat přímo zde nebudu, pouze uvedu, že čím více používáte jeden typ magie, tím účinnější kouzla budete moci sesílat. A věřte mi, že takový fireball dokáže na vyšších levelech udělat v řadách nepřátel větší binec než Uwe Boll v žebříčku nejhorších filmů všech dob na IMDB. Samozřejmě zde platí i odvěké pravidlo elementů. Na ohnivého démona si vezmete ledová kouzla apod. Funguje to překrásně.

Magické síly si pak můžete (stejně jako jakoukoliv jinou schopnost) vytrénovat u učitele za určitý finanční obnos. Nevýhoda je pouze v tom, že vás učitel nemůže naučit více, než sám ví, což by se mi zdálo i vcelku logické. Ti, co nyní pochybují, jsou buďto učitelé nebo předškolní děti.

Zbraní mága byla odjakživa hůl. Překvapilo mne, že systém, který se mi v Sudeki vůbec neseděl, mi v Oblivionu přirostl téměř ihned k srdci. Magické hole fungují zhruba na stejném principu jako luky – střílí magické projektily a po určitém čase se musí dobít. Vynikající věcička, nic totiž nepotěší tak, jako když kouzlem umlčíte nepřátelského mága a pak do něj sypete jedno kouzlo za druhým.

AI – Agilní inteligence

Umělá inteligence zrovna není oblast, ve které by jakékoliv RPG, co si vybavuji, kdovíjak vyčnívalo. Dokonce ani hra typu Deus Ex nebyla po této stránce úplně bez vad a není tak tomu ani nyní. Ať už jde o souboje, kdy stačí najít sporné místo, na které vede jen jedna cesta a potvory většinou chodí kolem dokola a čekají na poslední šíp ve své hlavě. Lepší je to při přímém boji, kdy je chování protivníka dost odvislé od jeho povolání/ rasu. Opravdu je velký rozdíl mezi člověkem a goblinem a tím spíš, je li člověk nekromant a goblin bojovník.

Občas se dostanete do bitvy, kde nebojujete sám, ale v týmu. To se to potom mele docela hlava nehlava a napočítat šípy ve svých zádech nedá moc práce. Naštěstí kvůli těmto nedopatřením nepřicházíte o životy. Ostatní bohužel ano, a i když se jedná o střelbu do vlastních řad v podání vašich nepřátel, nebo vaší střelbu do vlastních lidí, vždy to zamrzí.

3225837297494.jpg3225843d6ece.jpg32258f66719b1.jpg

Umělá inteligence v bojích se sice s Far Cry či FEAR rovnat nemůže, proto má Oblivion jiný trumf. Tím je Radiant AI. Jedná se o simulaci života NPC postav a to myslím doslova. Pryč jsou doby, kdy se NPC bezprizorně poflakovaly po městě ve dne v noci. Nyní máte co do činění se „skutečnými“ žijícími postavami, které jí, spí, chodí do hospody, ale především si mezi sebou povídají. Celá hra dostane úplně nový rozměr v momentě, kdy si sednete ve městě na lavičku v chladném stínu koruny staletého dubu a budete pozorovat život kolem sebe. A hele, ork potkal lesního elfa… a prý jak se má? A jestli ví, že nejlepší zbraně prodávají v obchodě Hack and Slash? Jen ať si tam zajde, určitě nebude litovat! Elf si pohrdavě odfrkne, popřeje zelenému kolemjdoucímu dobrý den a jde si po svém.

Měli jste snad v místním obchodě vyhlédnuté parádní brnění a když jste si na něj horko těžko našetřili, ono už tam nebylo? Je to prosté: někdo bohatší než vy si ho už dávno koupil. „Prožijte si jiný život v jiném světě“ – toť motto Behtesdy Softworks, které se jim podařilo, až na pár zanedbatelných drobností, dotáhnout téměř ad absurdum.

Grafické pozlátko

Oblivion byl již od začátku prezentován jako next-gen titul a je to bezezbytku pravda. Něco tak nádherného naše monitory ještě nezasáhlo, budeme si však muset zvykat, neboť Xbox360 je zde a tím pomalu skončí doba konverzí z PS2 a zastaralé grafiky.

Masivní využití textur ve vysokém rozlišení, pixel shaderů trojkové řady, gigantického valníku částicových efektů, normálových map a vysokopolygonových modelů vám zaručí grafickou podívanou, na jakou se nezapomíná. K některým modelům postav bych sice mohl mít výhrady, ale zpracování prostředí a především lesů je bezchybné. Když už jsem zmínil lesy, měl bych zároveň dodat, že zalesněné plochy Cyrodiilu jsou téměř fotorealistické. V Oblivionu neexistuje, že by jeden model stromu byl rozkopírován a náhodně zapíchnut do země. Technologie SpeedTree se postarala o to, aby cyrodiilské lesy skutečně vyrostly. A výsledek je znát. Až budete pět minut hledat ve vysoké trávě zabitého protivníka, poznáte, o čem mluvím. Ta tam je i strnulost hry – stromy, tráva, kapradiny… vše se hýbe ve větru a vrhá překrásné měkké stíny. V některých momentech mi bylo až líto používat cestování pomocí mapy.

Autoři se také dušují tím, že strávili desítky hodin studováním eroze – tedy procesu tvorby krajiny v průběhu mnoha (až miliónů) let zvětráváním hornin. Příroda tak vypadá ještě reálněji, protože zmizely zaoblené kopce známé z Morrowindu. Nyní konečně vypadají horské louky, lesní mýtiny a i obyčejné kopečky mnohem uvěřitelněji.

Mezi další grafické finty patří například vykreslování vzdálené krajiny. Až vylezete z úvodního dungeonu, budete se nacházet zhruba uprostřed provincie. Přesto vám nic nebrání v tom, abyste dohlédli až na zvrásněné vrcholky hor, které tvoří hranice Cyrodiilu. Do vzdálenosti zhruba dvou kilometrů se navíc vykreslují stromy! Nemohu zapomenout ani na HDR (neboli High Dynamic Range Lightning). Jedná se o parádičku, která (poměrně věrně) simuluje stahování a roztahování zornice lidského oka. Pokud například vylezete z temného dungeonu, vaše oko si bude chvilku přivykat ostrému dennímu světlu.

Oblivion_PC_Oblivion_PC_05Oblivion_PC_11

Nyní bohužel přichází ta část, která odradí největší skupinu hráčů – hardwarové nároky. Ty jsou přece jen trochu jinde, než jsme byli doposud zvyklí, zaručuji vám však, že i na nízké detaily vypadá Oblivion božsky. A na rozdíl od Morrowindu nabízí Oblivion nadprůměrné možnosti nastavení grafiky; měnit se dá téměř vše. A co nezměníte ve hře, toho lze dosáhnout editací .ini souboru v adresáři s uloženými hrami. Sečteno, podtrženo: Dle mého názoru jsou hardwarové nároky adekvátní vizuální kvalitě hry. Protože ta je zatím bezkonkurenční.

Nasloucháme s blažeností.

O zvuk, tedy spíše o hudební složku hry se opět postaral Jeremy Soule a jako obvykle předvedl špičkovou práci. Jen se mi začíná zdát, že v případě fantasy nemá kam sáhnout. Hudba v Oblivionu je totiž sérií vylepšených skladeb ze třetího dílu ságy, akorát se mi zdají říznuté Pánem Prstenů a Hvězdnými Válkami. Každý ať si udělá obrázek sám, každopádně hudbu hodnotím velice kladně a „oblivionské“ melodie si pobrukuji každou chvíli. Zvukový doprovod si ovšem může směle podat ruku se zvukovými efekty. Ty jsou zvládnuty na té nejvyšší možné úrovni. Vrhněte třeba ledovou kouli proti zdi a poslouchejte, jak to reaguje…

Slovo závěrem

Stále se rozhoduji, zda Oblivion nazvat revolučním či evolučním počinem. Po stránce hratelnosti, bych to viděl spíše na evoluci, ač je nám prezentována řada dosud neviděných prvků. Vizuální stránka však nemůže být nazvána jinak než revolucí. Bylo velice příjemné zjistit, že Bethesda téměř do puntíku splnila své sliby a je jasné, že nejnovější přírůstek do rodiny Elder Scrolls bude aspirovat na nejlepší RPG a bezesporu i nejlepší hru roku 2006. Pokud tuhle hru dokážete rozjet v decentním rozlišení a detailech, není pro vás jiné volby… A basta!

ZDROJ: www.nejhry.cz

 

Firefox: Bezpečnější, rychlejší, lepší